Cíl, důležitý je cíl…

Nejdříve to začíná, až budu velká, až mi bude 15 a dostanu první občanský průkaz, až mi bude 18 a budu si moci hrdě na baru objednat pivo a nebát se zdali to projde, až mi bude 21 a budu si moci hrdě na baru objednat pivo i v Americe a nebát se zdali to projde :-) Nikdy jsem tam nebyla, ale v mých cílech se to opravdu objevilo :-)

Až dodělám školu a konečně budu mít peníze a svobodu na tvorbu vlastní cesty…

A najít osudovou  lásku. To stále trvá……., ale fakt se snažím … :-)

 Pak se objevil cíl týkající se mé práce, až budu mít desetiletou praxi.

 A teď to bude  přesně deset let ,kdy jsem nastoupila k mé kamarádce a životní učitelce nejen v oboru Báře Hurákové Bezdičkové.

Nastoupila jsem jako malý  sprateček, který si myslel, že se  z něj každý po…., což se nestalo. A po čtyřech a půl letech jsem se nabytá zkušenostmi a dávkou drzosti vydala na vlastní cestu a otevřela si nejdříve malinké kadeřnictví, kde od mycího boxu ke křeslu s obsluhou či čekárně stačily dva kroky, což mělo  určitou výhodu, moc jsem se nenaběhala :-)

Po dvou a půl letech samoty jsem zatoužila po někom, kdo mi pomůže, někom s kým si popovídám a někom, komu budu moci předat ač malé zkušenosti.

Přišla Maki, o té už jsem psala a všichni ji dobře znáte.

A zjistila jsem, že ne já, ale ona je ten, kdo mi má co předat a  má moje velké uznání.

S Maki jsme si po odsloužených třech letech řekly, že  je potřeba další síly, nového větru a pomoci.

V listopadu přišla Barča…….mladá krev v oboru, někdo komu budu moci předat zkušenosti a hle zase se učíte.

:-)

Společně jsme se pustily do nového místa a to nese jméno Craft hair design.

No a teď to bude 10 let co se starám o mé klienty. Snažím se jim plnit jejich přání a společně s nimi najít to, v čem se cítí dobře a ulehčí jim jejich cestu k vlastním cílům.Někteří tu celou cestu prošli se mnou. Za to jim patří obrovské díky.

Díky patří nejen jim, ale i těm prvním odvážlivcům

Děkuji slečně, dnes už paní, která se musela smířit s modrou hlavou, ať už záměr byl přirozená blond.

Děkuji tátovi, který jako první usedl pod moje ruce a nechal si obarvit první šediny leč výsledný odstín byl tmavší:-)

Děkuji mamce, která hrdě nosila vystříhanou jednu půlku hlavy a smířila se s mým názorem, že je to  mrtě cool.

Děkuji sestře, která byla u  toho, když jsem z nervozity a zodpovědnosti k jejím krásným dlouhým vlasům spletla efilační nůžky za normální a ustřihla jsem vcelku velký pramen na vrcholu hlavy, ale vytvořily jsme z toho mega moderní střih, kterým se pyšnila i Renata Kajdžas :-)

Děkuji všem, kteří ke mě byli a jsou  shovívaví  a trpěliví.

     No takže deset let praxe za mnou a co to pro mě znamená? Další cíl...a to udržet si stálou lásku k oboru a dále se učit….